OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čakanie na už pred nejakým časom avizovaný nový album MACABRE „Grim Scary Tales“ sa nám Chicagčania rozhodli skrátiť vinylovým EP, vydaným u českého labelu Obscene Productions v limitovanej edícii čítajúcej tisíc kusov. Štyri songy klasického macabráckeho hudobného strihu sa už tradične venujú sériovým vrahom, no v tomto prípade siahli autori do oveľa hlbšej minulosti ako bývalo u nich zvykom – rovnako temnej histórii sa má „koncepčne“ venovať aj už vyššie spomínaný dlhohrajúci nosič. Skladby o najslávnejšom upírovi, zlom prerastenom psovi, krvilačnej grófke (cover VENOM) a poriadne uletenej rodinke na „Human Monsters“ potešia všetkých fanúšikov MACABRE, aj napriek tomu, že naša milá trojica neprišla hudobne s ničím novým. Tento fakt mi v spojitosti s aktuálnym EP nijako nevadí, hlavne pre jeho krátkosť, no netuším ako sa postavím ku „Grim Scary Tales“, ak bude jeho súčasťou rovnaký problém. Hudobná produkcia tohto komba sa len s ťažkosťami jasne opisuje, veď ako nazvať zmes punku, thrashu, grindu, deathu a detských riekaniek s občasnými úletmi do jazz fusion? Aj napriek istej jednoduchosti tvorby MACABRE nemožno neoceniť členov za naozaj výborne inštrumentálne schopnosti, ktorými vôbec nešetria a pozornému poslucháčovi, vďaka výbornému zvuku, ani neujdú. Texty už tradične jemne balansujú na hrane medzi vtipnosťou a zámernou infantilitou, pričom nimi nestále vyvolávajú rôzne otázky, riešiace, prečo sa vlastne MACABRE zaoberajú touto témou. Obdivujú masových vrahov? Sú touto témou fascinovaní? Snažia sa nastaviť zrkadlo spoločnosti, ktorá týchto zločincov glorifikuje, alebo len naskočili na populárnu tému, ktorá prináša dostatok fanúšikov? A je vôbec potrebné riešiť textovú zložku akejkoľvek metalovej kapely? Na tieto otázky nepoznám odpovede. Čo ale s určitosťou viem, je fakt, že „Human Monsters“ patrí do zbierky každého naozajstného fanúšika MACABRE.
12" EP od úchylov z Chicaga poteší všetkých fanúšikov zoskupenia aj napriek tomu, že neprichádzajú s ničím novým. MACABRE sú aj na „Human Monsters“ presne takí, ako ich poznáme už viac ako dvadsať rokov - vtipní i infantilní, jednoduchí a predsa dokonalí.
7 / 10
Corporate Death
- spev, gitara
Nefarious
- spev, basgitara
Dennis The Menace
- bicie
1. Dracula
2. The Big Bad Wolf
3. Countess Bathory
4. The Bloody Benders
Carnival Of Killers (2020)
Slaughter Thy Poser 12'' (2012)
Human Monsters (12'' EP) (2010)
Grim Scary Tales (2010)
Grim Reality (Remaster) (2009)
True Tales Of Slaughter And Slaying (2006)
Macabre Electric & Acoustic 2CD (2004)
Murder Metal (2003)
Drill Bit Lobotomy 7'' (2003)
Macabre Minstrels: Morbid Campfire Songs EP (2002)
split with Capitalist Casualties (2000)
Dahmer (2000)
Unabomber EP (1999)
Behind The Wall Of Sleep (EP) (1994)
Sinister Slaughter (1993)
Nightstalker 7'' (1993)
Gloom (1989)
Shitlist 7'' (1987)
Grim Reality (1987)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 15:45
Produkce: MACABRE
Studio: The Ensomberoom
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.